Vypadá jako chata, ale je to kostel. Krmelín zvažuje, zda a jak stavbu zachránit

​Copak to je? Nějaká chata či netypické obydlí? Nebo to snad bývala nějaká hospoda?

Neobvyklý chátrající a nedávno i vykradený objekt blízko hřbitova v Krmelíně u Ostravy prostě může „trknout“ či svou podobou zmást nejednoho kolemjdoucího, který v této obci nežije. Správně však je: ukryt hustými keři tu stojí kostel, kostelík či modlitebna, který zde na počátku 70. let minulého století nechala postavit Církev československá husitská.

Dnes už je věřících této církve v obci mnohem méně než před padesáti lety a církev už dávno v modlitebně své mše nepořádá. Lidé do ní už řadu let nechodí a svůj díky hustým keřům bezpečný „pelech“ tu dnes mají na betonu zvláštní stavby akorát tak bezdomovci.

Církev modlitebnu zavřela a nedávno se rozhodla ji jako nepotřebnou prodat. A obyvatelé Krmelína? Některým je objektu líto a chtěli by mu znovu vdechnout dřívějšku podobný život, někteří by ho naopak nejraději zbourali a viděli místo něj stát něco jiného.

Jeho pradědeček pomáhal kostel stavět a dlouhé roky se o něho staral

Zastupitel obce Jakub Čmiel a kronikářka a také bývalá zastupitelka Krmelína Martina Helísková patří mezi ty, kteří by rádi, kdyby obec našla pro dnes prázdný a chátrající objekt nové poslání.

„Bylo by skvělé, kdybychom získali peníze a objekt rekonstruovali a opravili. Mohla by tu být třeba smuteční síň, která tu chybí,“ říká muž, který má ke kostelíku osobní vztah – jeho pradědeček Bohumil Tumlíř se o kostelík možná čtvrtstoletí staral, sekal kolem trávu a vedl si o stavbě a přípravě podrobné zápisky.

Na kostelíku je datum vysvěcení, stavba bude mít příští rok rovných padesát let. Jakub Čmiel ostatně ukazuje zažloutlé, padesát let staré kalendáře, do nichž si přesně v konkrétní dny jeho pradědeček Bohumil Tumlíř zapisoval postup vzniku kostelíku. Pomáhal totiž s dalšími farníky z obce kostelík v srpnu roku 1971 stavět a poté ho dostal na dlouhé roky na starosti.

Dopoledne volby do NV, odpoledne donesen obraz Krista

A tak si v kalendářích můžeme přečíst třeba záznam z pátku 14. srpna 1970: „Celý den je pěkně slunečno, odpoledne na brigádě na stavbě kostela – Majka odjela s Jardou na dovolenou“.

21. srpna 1970: od 7 do 17 hod. na stavbě kostela - řezány krokve

25. srpna 1970 - od 8 do 18 hod. na stavbě kostela dány první 2 páry krokví

A 26. srpna 1970 - od 7:30 do 12 hod. na stavbě kostela, vytahovány a usazovány krokve, návštěva biskupa.“

V sobotu 27. listopadu 1971 si pradědeček Jakuba Čmiela Bohumil Tumlíř zapsal: „Zamračeno, slabý vítr, taje. V 10 hodin u voleb do Národního výboru v kulturním domě, od Tumlíře donesen obraz Krista a vyčištěn, večer a v noci jasno.“

V neděli 28. listopadu si pan Bohumil Tumlíř zapsal: „Ráno jasno, slunečno, klidno, ráno mše za babičku, faráři darován obraz do kostela.“

Sadil u ní stromy, sekal trávu. Teď modlitebna zarůstá

Pradědeček Jakuba Čmiela Bohumil Tumlíř, který zemřel v roce 1998, měl asi dvacet třicet roků kostelík na starost, protože bydlel naproti přes cestu. Udržoval kolem něj zeleň, sadil tu stromy, sekal pravidelně trávu.

„Teď už to za těch více než dvacet let hodně přerostlo,“ ukazuje pravnuk na dvě hromady větví keřů, které tu „rychlá rota“ technických pracovníků obce Krmelín nedávno mýtila.

Kronikářka Martina Helísková si zase pamatuje, že mše sloužit sem chodil dlouholetý farář Milan Depčinský z farnosti ze Staré Bělé. „Kázal tady možná až třicet let, dvacet určitě. Pamatoval si i rodiče mojí kmotry, která umřela v roce 1997. Ti umřeli třicet let předtím, a když tatínek pohřeb zařizoval, pan farář Depčinský si všechno o nich pamatoval. Měl skvělou paměť,“ popisuje.

Prapůvod modlitebny sahá do doby, kdy lidé umírali v první světové válce

Martina Helísková si myslí, že historie modlitebny pro farníky Církve československé husitské sahá zřejmě až do období konce první světové války, která si vybrala oběti v téměř každé obci na českém a moravském území.

„Většina lidí byla tehdy katolíků, ta válka byla strašná, a ti vojáci, kteří se vraceli, Boha tehdy proklínali, proč něco takového dopustil. Proto v roce 1920 po vzniku Československa vznikla tato vlastenecká církev a třeba můj pradědeček a celá tehdejší rodina do ní vstoupila a v šedesátých letech mohlo být v této církvi v Krmelíně možná stovka věřících. Proto tu mohli postavit i tuto modlitebnu. Navíc komunisti přeci jen tolerovali tuto specificky českou národní církev více než tu katolickou z Vatikánu,“ vysvětluje kronikářka obce Krmelín Martina Helísková.

Fara zvažovala, že modlitebnu prodá firmě vyrábějící tonery

Pro náboženské účely přestala kostelík Církev československá husitská pomalu užívat někdy mezi lety 2005 až 2009. Farníci začali umírat a bylo jich stále méně.

„Dnes už jich je jenom několik. Kdysi přitom chodilo na mše i čtyřicet lidí, dovnitř se jich ale vešlo i padesát. Od roku 2009 však začal kostel chátrat. Všímali si toho tady všichni. A lidé začali mluvit i o tom, že v Krmelíně chybí smuteční síň pro ty, kteří nechtějí mít pohřby v krmelínském katolickém kostele,“ líčí Jakub Čmiel.

Už v roce 2009 do téměř čtyřicet let starého kostelíku zatékalo. Proto obec Krmelín tehdy poskytla církvi dotaci ve výši 270 tisíc korun na novou střechu. Podmínila dotaci tím, že pokud by církev budovu v příštích deseti letech prodala, tak by musela určitou část této dotace obci vrátit. Nakonec obec loni kostelík odkoupila od obce za 300 tisíc korun i s pozemkem.

Přitom fara ve Staré Bělé už zvažovala, že modlitebnu prodá soukromé firmě vyrábějící tonery. Jedním ze zájemců o kostel byl i pohřební ústav. „Paní farářka však chtěla, aby kostelík dál, i po prodeji, pokračoval v nějaké formě duchovního či světském poslání. A to úvaha o možné smuteční síni splňuje,“ vysvětluje Jakub Čmiel.

Průzkum zjistil, že sklepení kostelíku jsou plné vody

Obec od letošního roku přemýšlí, jakou budoucnost kostel bude mít. V létě nechala provést technický průzkum objektu a z něho vyšlo, že zejména boční přístavba technického zázemí kněze je bohužel v havarijním stavu.

„Objekt je podsklepený, nedostatečně izolovaný a tedy plný vody. To proto, že hned vedle je odvodnění hlavní cesty. Tak se objevily mezi některými zastupiteli i názory jako celé to zbourat a postavit třeba zcela novou smuteční síň. Ojedinělé hlasy navrhují přeměnit objekt na klubovnu pro nějaký spolek a obřadní síň i pro svatby. Těch ale v poslední době moc není. Proti nim stojí názory co nejvíce z kostelíku zachránit, případně něco dostavět nebo přestavět,“ říká Jakub Čmiel a upozorňuje na to, že součástí původního projektu kostelíku byla i zvonice, na kterou už však nezbyly peníze.

Obec uspořádá v prosinci anketu o budoucnosti modlitebny

Obec se proto nedávno rozhodla vyčlenit ve svém rozpočtu na příští rok finanční částku na projektovou dokumentaci rekonstrukce modlitebny. Ovšem členové finančního výboru zastupitelstva v říjnu diskutovali o smyslu této obnovy.

Proto obec ještě v prosinci v posledním letošním čísle obecního zpravodaje vyhlásí anketu mezi obyvateli obce, zda podporují rekonstrukci chátrající stavby a co by v ní, případně po jejím zbourání, místo ní chtěli mít. Výsledek ankety by měla mít obec v lednu.

Starostka Krmelína Yveta Kovalčíková říká, že by ráda, kdyby z modlitebny vzniklo něco pro užitek obce. „Za sebe nechci, aby se tato stavba zbourala, ale aby se opravila. A lidé v anketě rozhodnou, jestli bude mít charakter smuteční, obřadní nebo jiný. Podle některých místních stavebních odborníků se jedná o stavbu postavenou ve stylu architektury skandinávského typu,“ řekla starostka.

„Nejsem sice rodačka z Krmelína, bydlím tady nějakých dvacet let, ale vím, že mnoha rodákům na kostelíku záleží. Protože ji stavěli jejich rodiče. Rozhodně modlitebnu nezbouráme,“ ujistila starostka Yveta Kovalčíková.

Farářka Církve československé husitské ze Staré Bělé Gabriela Bjolková vyhledala v původních plánech k modlitebně, že autorem byl architekt Zdeněk Komenda z Ostravy.

Zloději ukradli z opuštěné modlitebny lavice

Kronikářka obce Krmelín Martina Helísková podotýká, že donedávna neposekané husté křoví kolem kostelíku umožňuje u objektu úkryt bezdomovcům. A tento stav přilákal letos v létě zloděje.

„Byli tady v srpnu. Vloupali se v sedm hodin ráno dovnitř, vykradli kostel, i když uvnitř nic k ukradení není. Přesto vzali lavice, odváželi je tady drze od rána. Za bílého dne. Naštěstí pohotoví občané z obce na to upozornili a naše rychlá rota zloděje „načapala“."

Zloděj utekl a lavice našli pracovníci obce vyhozené z nákladního auta mezi Bělou a Ostravou. Lavice už přitom zloděj nabízel na internetu. "Asi to někdo předem plánoval,“ říká Martina Helísková, která je rovněž pro citlivou obnovu původní stavby.

„Pro mne má objekt historickou cenu a takových staveb a památek bychom si měli vážit,“ říká kronikářka Krmelína, která fotografii modlitebny prosadila také do prvního kalendáře, který obec nechala vytisknout pro rok 2012.

„V kostele bývaly dříve varhany, ale ty církev po ukončení pořádání mší nechala odvézt,“ říká Martina Helísková a upozorňuje, že v době komunismu u nás moc podobných sakrálních staveb nevznikalo, vzniku té v Krmelíně pomohlo zřejmě politické tání na konci šedesátých let.